rozkol
Tchèque
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | rozkol | rozkoly |
| Génitif | rozkolu | rozkolů |
| Datif | rozkolu | rozkolům |
| Accusatif | rozkol | rozkoly |
| Vocatif | rozkole | rozkoly |
| Locatif | rozkolu | rozkolech |
| Instrumental | rozkolem | rozkoly |
rozkol \Prononciation ?\ masculin inanimé
- Discorde, schisme.
došlo k rozkolu v politické straně.
- Le parti politique a subi une scission.
Synonymes
- rozpor
- nesoulad
Apparentés étymologiques
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.